Ve jménu lásky.

K. Egor

Ve jménu lásky.
Sen zářivý a vysoký jak chrámů nádherné klenby jsem rozepjal v šero svých dní. I slunce, jež dosud nevyšlo na obzor mých krajin, jsem přinutil silou své touhy, že zažehlo alespoň červánky věštící východ. Já v nadšení rozkvetlém v mlčení jásot, já v pompě a nádheře barev svých citů čekal jsem na příchod Lásky. Co všecko toužil jsem nalézt v tom jméně! : Ze rtů své ženy píti jsem zapomění chtěl a v duši její se ponořit a zůstat v ní velký a šťastný a věčný! Den čekavý přišel a Láska, vlastně jen žena s nim. Rty její zůstaly němy a mrtvy, znaveny polibky mužů, jež líbali dříve, a v duši její nalez’ jsem smutek a bolest zrazených lásek. 27