Cestou v samotách.

K. Egor

Cestou v samotách.
A střemchy do snů našich voní, a v cestu sypají se lístky bílých květů. Tvá hlava na mou hruď se kloní, a tisíc polibků mne vábí ve Tvém retu. Jdem cestou tichou, opuštěnou, kde nikdo nechodí, jen věčný smutek stínů. Jdem sami, Tys již moji ženou, jdem mimo všech, kde Tebou v přírody svět splynu. Vždy, Tvá-li duše se mnou kráčí, i tam, kde nikdo, zjeví se mi velké Žití, jež samotáři víc než stačí; i tam, kde mrtvo, Tebou v požár duše má se vznítí. 55