Znavení.

K. Egor

Znavení.
Jako zlákáni sladkými sliby vyšli jsme na poušť, kde život nás nechal umříti hladem nepoznaných radostí: tak bez vůle naší, za slib rozkoše rodičům našim v život jsme vešli, vešli jsme snad proti vůli těch, kteří nás počali, vešli jsme snad proto, abychom svedeni v pouště, bez viny umřeli života hladem a žízní. Nutnost zákonů přírody stala se našim prokletím. Teď kráčíme opuštěni a smutni. A kolem zamyšlené ticho vyprahlých pouští. ...Ovšem, někteří hýří v krvavých domech radostmi lásky, v krčmách špinavých, jež vymyslil život a postavil v oásy pouště. ...Ovšem, někteří řijí v rozkoši divoké lásky. Bídní! : Chtí za rozkoš svou vyvolat ubohé, podobné sobě, chtí vyvolat mstitelé strašné... ...Smrti předčasné nad domy špíny vysoko krouží..krouží... ............... Ale my kráčíme pouští opuštěni a smutni a čekáme, až padneme na podnož věkem zvětralé čistoty sfingy, Samum pískem zavane nás, aby konec již byl... aby konec byl všemu. 17