V náladě večerní.

K. Egor

V náladě večerní.
Jak adagio tiché melodie mír večera si nad krajinou zpívá, a v bouři srdce svatý klid mi lije, a jako venku, v duši mé se stmívá. Až zastihneš mne, drahá, v také chvíli, nech dosnít nálad mojich těžké dumy. Vždyť nemám pro život nejmenší síly, vznět každý smutek v zárodku mi stlumí. Však k nohoum si sedni, v klín vlož hlavu, a nech mne hladit hedvábné Tvé vlasy; spěj se mnou v mlh snů bílou ve záplavu, a nálad mlčení naslouchej hlasy. Pak vidění svá, setkaná ze snění, chci vyprávět Ti bezzvukými slovy: Jen pohledy, jež zpívaj’ v zanícení; neb zvuky nálad duše nevypoví. 52