Intermezzo.

K. Egor

Intermezzo.
A ticho v poledne, když život všude nejvíc proudí, mne překvapilo v celle u vychladlých kamen. A venku, v polích, Zima přesypává mlhu s deštěm. Sen noci táhne duší, pláču tichem zmámen. Mé samoty již dávno shořkly, nevidím v nich květů. Jsem tichem obležen a vlastní zmučen trýzní. Měl duši jsem, a nyní rozpytvaná před mnou leží, měl písně jsem – a čekám, poslední až vyzní. Teď žijužiju, a přec nejsem. V těle pracují jen stroje. Bez zájmů, bez vědomí konám práce denní, vše spustlo kolem, v ničem nezřím paprsku ton světlý. Sen noci táhne duší, života již není. 31