V chvíli slavnosti.

K. Egor

V chvíli slavnosti.
Ó, vílo má, jež svádíš k radosti i písni, jež plníš duši mou květy a tělo sladkým chvěním, pojď do komnat mých, jež teplem lásky hřejí, a naplň jejich vzduch svou vůní radostného mládí. A lože měkké, jako křídla sivých ptáků, již připraveno k obejmutí nahé krásy Tvoji. Já, silný a zdravý jak Adam, poprvé když hřešil, svou píseň rozkoše Ti v lůno Tvoje zpívám. Hymna stvořitelů: Nad života bídu a smrtísmrti dotknutí,dotknutí my hýříme spolu v slavnosti spojení krve! A zpiti myšlénkou tvoření žití, my zpíváme rozkoší boha, jenž z ničeho životy stvořil. Jsme bohy v té největší tvoření chvíli. A jako on z rozmaru, z rozkoše život nám dal, my spolu zrodíme život. Ó, zdrávo buď, Nic! (zítra připiji tobě), že rozkoš a radost podáváš, když z tebe je možno stvořiti život, v němž všecko: Svět, radost a umírání, rozkoše závrať a smrt! 46