Notturno.

K. Egor

Notturno.
Je dávno venku noc, však plná světla, a sníh se zvolna na má okna lepí, a vichřice si do závějí slétla; zvuk věžních hodin v ozvěnu se třepí. Již pozdě. Jak vždy, také dnes jsem čekal, že přijdeš zemdlená a tichá ke mně, bych ponejprve bílou Tvoji řízu svlékal a chvěl se pak, až dopadla by země. Noc věčná je a čekání mé marné. Jsem uštván touhami a chtěl bych spáti, až zima prchla by i jaro čarné, tak dlouho spát, než svou Tě budu zváti. 37