V březnu.

K. Egor

V březnu.
Dnes poprvé jsem všechna okna otevřel, ač dosud místy, v stínech, sníh se bělí. Hlas špačků pod okny se opět rozvučel, a řeky šum zapadá do mé celly. O, slunce, vítám Tě do stínů našich hor, a písní svou Ti první oběť nesu, jež s písnipísní jara splývá v jeden slavný sbor, v němž plno blaha, jásotu i plesu. I chorou duši svou Ti otvírám zas, bys zářilo jí v hlubin tiché kouty, by všude, kde jsou stíny, pršel bílý jas. Pak zazpívám též nad smutků svých pouty. 23