V březnu.
Dnes poprvé jsem všechna okna otevřel,
ač dosud místy, v stínech, sníh se bělí.
Hlas špačků pod okny se opět rozvučel,
a řeky šum zapadá do mé celly.
O, slunce, vítám Tě do stínů našich hor,
a písní svou Ti první oběť nesu,
jež s písnipísní jara splývá v jeden slavný sbor,
v němž plno blaha, jásotu i plesu.
I chorou duši svou Ti otvírám zas,
bys zářilo jí v hlubin tiché kouty,
by všude, kde jsou stíny, pršel bílý jas.
Pak zazpívám též nad smutků svých pouty.
23