Chci žít!

K. Egor

Chci žít!
Prší. – Šedý smutek s nebes řine, smutek uprostřed vzkvetlého máje. Zvolna den se ku večeru šine, duše má si s nudou klidně hraje. Prší. Chlad se v květ i do hnizd vtírá, bolest radosti se rozložila v klíně. Duše má neznámou touhou zmírá, myšlénka, – ach stone v číši, v víně. Chci žít! Bojím se zbahnělé nudy! Lásku chci a radost, výkřik divý! Ženo! V moci Tvé je zahnat trudy, v slávu žití proměnit den snivý. Naplň samotu mou vůní těla, šelestěním šatů, teplem mládí, ruku viň kol zchmuřeného čela, Sirénou buď, jež třeba k smrti svádí. Ale život dřív, v němž radost vysoko by zněla. Ruka Tvá nechť čelo tygří hladí. 51