Sen těžké nálady.

K. Egor

Sen těžké nálady.
Sen těžké nálady mi v duši padl: Poušť mrtvá, sluncem zkrvavena v dáli. Stesk zapadlého dne se na kladl. – Dva sloupy z písku v prostřed pouště stály. Já klečím pod sloupy a spínám ruce; však nemodlím se již a sotva dýši, ret znavený a slovo zněmlo v muce. Ó, Bůh mé mlčení snad také slyší! Jen čekám... VímVím, co přijde jednou: Až slunce setmí, vichry na poušť vstoupí, v ní vprou se a do mraků ji zvednou, a hrobem jsou mi touhy – z písku sloupy. – 11