V měsíční noci.

K. Egor

V měsíční noci.
A ticho. Měsíce pruh světla siný pad’ náhle v klidné zášeří nám do ložnice. Jen u dveří a v koutech stojí stíny, jež mlčí tajemně magický spánek spíce. Jdeš zvolna, v lehký oděna šat, k loži, a světlo hrá si na Tvé říze, – vánek s klasy, – a světlo v jas i do barev se množí, jak padá do vln ňader šatu a v Tvé vlasy. A vidím Tebe – Míru holubici, a zdá se, bytost Tvá že ze světla je stkána, a růže čistoty zřím na Tvé líci. Ó, mezi všemi ženami buď požehnána! 53