Žlutá noc.

K. Egor

Žlutá noc.
Bouř odešla; noc černou jsem čekal. Však z par a hedvábných mraků žlutý zazářil měsíc, a nebe celé nasáklo žluti, a dálky ztonuly v žluti, a všecko i světlo v mé duši bylo žluté jak němý měsíce lesk. V tu noc myslil jsem na Tebe, drahá. Dala’s mi všechno, čím život Tvůj rozkvet; já lásku Tvoji pil jak silné víno, až těžká hlava má v sny padla, až v náruči Tvé, dýšící vůní a teplem, jak v hedvábí měkkém usnul jsem tvrdě. Náhle stiskla mne bolest a já procit jsem v úžasu trpném,trpném. Hle! Místo srdcí vzkvetly nám dvě veliké a žluté růže, a kolem nás jen žluté růže, jež plakaly silnými vůněmi krve, krve již sražené, žluté a černé, jež prolita při vraždění naší Lásky. A oknem zírá k nám žlutavý měsíc, jenž zazářil z par a hedvábných mraků, a nebe celé nasáklo žluti, a dálky ztonuly v žluti, a všechno, i světlo v mé duši bylo žluté jak němý měsíce lesk. 26