Žlutá noc.
Bouř odešla; noc černou jsem čekal.
Však z par a hedvábných mraků
žlutý zazářil měsíc,
a nebe celé nasáklo žluti,
a dálky ztonuly v žluti,
a všecko i světlo v mé duši
bylo žluté jak němý měsíce lesk.
V tu noc myslil jsem na Tebe, drahá.
Dala’s mi všechno, čím život Tvůj rozkvet;
já lásku Tvoji pil jak silné víno,
až těžká hlava má v sny padla,
až v náruči Tvé, dýšící vůní a teplem,
jak v hedvábí měkkém usnul jsem tvrdě.
Náhle stiskla mne bolest
a já procit jsem v úžasu trpném,trpném.
Hle! Místo srdcí vzkvetly nám dvě veliké a žluté růže,
a kolem nás jen žluté růže,
jež plakaly silnými vůněmi krve,
krve již sražené, žluté a černé,
jež prolita při vraždění naší Lásky.
A oknem zírá k nám žlutavý měsíc,
jenž zazářil z par a hedvábných mraků,
a nebe celé nasáklo žluti,
a dálky ztonuly v žluti,
a všechno, i světlo v mé duši
bylo žluté jak němý měsíce lesk.
26