Notturno.

K. Egor

Je dávno venku noc, však plná světla, a sníh se zvolna na má okna lepí, a vichřice si do závějí slétla; zvuk věžních hodin v ozvěnu se třepí. Již pozdě. Jak vždy, také dnes jsem čekal, že přijdeš zemdlená a tichá ke mně, bych ponejprve bílou Tvoji řízu svlékal a chvěl se pak, až dopadla by země. Noc věčná je a čekání mé marné. Jsem uštván touhami a chtěl bych spáti, až zima prchla by i jaro čarné, tak dlouho spát, než svou Tě budu zváti.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

776. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň smíření (Otokar Fischer)
  2. V BOLESTI. (Alois Škampa)
  3. Z DRAMATU NERVOSY. (Antonín Jaroslav Klose)
  4. IMPROMPTU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. SLADKÝ SEN. (Adolf Brabec)
  6. HVĚZDÁM. (Bohdan Kaminský)
  7. V TVÉ DUŠI DLOUHO LEŽEL STESK... (Antonín Klášterský)
  8. Pozdě? (Eliška Krásnohorská)
  9. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  10. SVIŤ, MÁ STARÁ LAMPO... (Antonín Klášterský)