Intermezzo.

K. Egor

A ticho v poledne, když život všude nejvíc proudí, mne překvapilo v celle u vychladlých kamen. A venku, v polích, Zima přesypává mlhu s deštěm. Sen noci táhne duší, pláču tichem zmámen. Mé samoty již dávno shořkly, nevidím v nich květů. Jsem tichem obležen a vlastní zmučen trýzní. Měl duši jsem, a nyní rozpytvaná před mnou leží, měl písně jsem – a čekám, poslední až vyzní. Teď žiju, a přec nejsem. V těle pracují jen stroje. Bez zájmů, bez vědomí konám práce denní, vše spustlo kolem, v ničem nezřím paprsku ton světlý. Sen noci táhne duší, života již není.

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

11. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KDE MI PŘÍSAHALA VĚČNOU LÁSKU... (Jan Spáčil-Žeranovský)
  2. KNIHA. (Jan Červenka)
  3. Poslední píseň. (Julius Alois Koráb)
  4. PO NÁVŠTĚVĚ. (Hugo Kepka)
  5. Na prahu lásky. (Ludvík Lošťák)
  6. MILUJI ŽALY. (Arnošt Ráž)
  7. Puberta (František Gellner)
  8. MRTVO V DUŠI. (František Taufer)
  9. EROTIKON. (Arnošt Ráž)
  10. PRO NI. (Josef Svatopluk Machar)