Znavení.
Jako zlákáni sladkými sliby vyšli jsme na poušť,
kde život nás nechal umříti hladem nepoznaných radostí:
tak bez vůle naší, za slib rozkoše rodičům našim
v život jsme vešli,
vešli jsme snad proti vůli těch, kteří nás počali,
vešli jsme snad proto, abychom svedeni v pouště,
bez viny umřeli života hladem a žízní.
Nutnost zákonů přírody stala se našim prokletím.
Teď kráčíme opuštěni a smutni.
A kolem zamyšlené ticho vyprahlých pouští.
...Ovšem, někteří hýří v krvavých domech radostmi lásky,
v krčmách špinavých,
jež vymyslil život a postavil v oásy pouště.
...Ovšem, někteří řijí v rozkoši divoké lásky.
Bídní!
: Chtí za rozkoš svou vyvolat ubohé, podobné sobě,
chtí vyvolat mstitelé strašné...
...Smrti předčasné nad domy špíny vysoko krouží..krouží...
...............
Ale my kráčíme pouští opuštěni a smutni
a čekáme,
až padneme na podnož věkem zvětralé čistoty sfingy,
až Samum pískem zavane nás,
aby konec již byl...
aby konec byl všemu.
17