EPISODA.

Hugo Kepka

Jásalo slunce, oblaka i země a voněl vzduch, jak plný zralým vínem. Zmíralo na rtech, co klíčilo ve mně, a šli jsme tenkrát sami tichým stínem. Byl na pohled den prosycený vášní a přece něco jak by zasténalo kdes’ v prsou mých. – Šli blízko lidé šťastní a jejich touhou ve mně cos se vzňalo. Jen zhořklá na rtech zůstala mi slova a něco květů v rozechvělé dlani. A nevysloven, vracel smutek znova svou neurčitost v pohled, který raní. A přece něco velikého ve mně klíčilo, jak jsem vaše ruce svíral. Oblaka táhla, voněl vzduch i země a v odloučení našem smutně zmíral den červencový.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

757. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CO SLUNCE NA KVĚTINÁCH ČASNĚ VSTALO... (Antonín Sova)
  2. Ve jménu lásky. ( K. Egor)
  3. O POLEDNÁCH. (Josef Lukavský)
  4. Legenda tajemné viny. (Otokar Březina)
  5. SMUTNÁ ROZKOŠ. (František Taufer)
  6. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  7. ČERNÝ TÝDEN. (Viktor Dyk)
  8. DNES ANI MĚSÍC NEVYŠEL. (František Taufer)
  9. KDYŽ VEČERY DNŮ MARNÝCH... (Otakar Theer)
  10. ČERVENCOVÉ ODPOLEDNE. (Josef Lukavský)