Legenda tajemné viny.

Otokar Březina

Jas hodin mých budoucích ozářil chvíli tu v snech a všemi svícemi lustrů rozkvetl v dní mých slavnostní sály: tam prýštěla hudba mých budoucích jar a stajených něh, rtů, které mne opojí, jiskřil tam smích a mámil tam dech, a zraky, v nichž čeká mne mlčení rozkoše, s touhou tam plály. Však marně jsem kráčel, kde v závratných rytmech se třás’ zpěv Žití. Stín Někoho, jenž za mnou šel, přede mnou splýval; šel ze sálu do sálu, kam vkročil, žeh světelný has’, zrcadla temněla, touha se zachvěla a hudby vítězný hlas jak sražen v nejnižší oktávy úzkosti němé se slíval. O duše má, odkud on přišel? A kolik staletí snad mých předků dušemi procházel, než došel až ke mně? Na kolik svatebních stolů jak ubrus koberec rekvií klad? Na kolik růžových úsměvů dechl svůj podzemní chlad? A v kolika lampách plamenem soli a líhu sesínal temně?

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

87. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  2. ÚSMĚV ŽIVOTA. (Otokar Březina)
  3. EPISODA. (Hugo Kepka)
  4. ŽIVLOVÉ DUŠÍ (František Odvalil)
  5. Bouquety podzimní. (Otto Gulon)
  6. HYMNA (Rudolf Medek)
  7. PROCHÁZKA. (Richard Weiner)
  8. Čekal jsem... (Antonín Sova)
  9. Návrat (Rudolf Medek)
  10. Ve jménu lásky. ( K. Egor)