PODJAŘÍ.

František Taufer

PODJAŘÍ.
Nehybné stromy čekají na jara úsměv jasný, v němž kraj se zachvěje jak srdce v porozumění. Však dosud zámek křišťalný a bezehlasný ve komnatách svých vězní vodstev úpění. Až k branám věčnosti se odvážil tvor časný, když dumal nad zjevy a větrů šumění jej ukolébalo. A tušil v neklidu, že za sny se jaro nejčistšími květy odmění. Dech úrodný se zrodí z dechu mrtvolného a všechny líchy přijmou požehnání jeho, on trávu vyloudí i skalním útesům. A člověk, touhy plný, v uzardění se v hořící květ smyslů, krve změní, a nejsilnější vyroste až vzhůru k nebesům. 22

Kniha Trosky (1910)
Autor František Taufer