KLEKÁNÍ.

František Taufer

Dej mi housle, zahraji ti na ně tón, jenž na věky tě bude provázet, sladší tón než horské Anděl Páně hvězdám na pozdrav, když počly vycházet. Ticha buď, vlož hlavu svoji v dlaně, jak bys mrtva byla... Vyjde měsíc bled, zapřede tě do stříbrné tkáně, v paprscích se budeš s tóny mými chvět’. A můj nástroj živý, slavík v úžlabině, jako výkřik srdce z opuštěné síně, probuzenou strunou bude žalovat’. Ty pak resonancí budeš novým tónem, v chladu dlouhé noci pukajícím zvonem, který nesvolá snů roztoulaných stád.

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

159. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  2. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  3. 10. Umru – šumote ty jemný! (Václav Bolemír Nebeský)
  4. FRAGMENT. (Božena Benešová)
  5. GOTIKA VĚČNÁ. (František Táborský)
  6. QUO VADIS? (Antonín Klášterský)
  7. Za šera večerního. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  8. W. W. Tomkovi ke dni 31. května 1903. (Jaroslav Vrchlický)
  9. NA POMEZÍ. (Adolf Červinka)
  10. XIII. (Karel Sabina)