Za živa pohřbení.

Augusta Vojtěch Nevšímal

Za živa pohřbení.
Klášterní sídlo, kolem sad, samoty kouzlo tkáno v něj, mohutné lípy stelou chlad a vůkol zmlká žití rej. Tak ticho zde, že vábí sem myšlenka každá družku svou, duch čilý spěl by v tuto zem a říši bujně obraznou. Ve fortně bratři Jošt a Vít; v jich hlavě, řeči tíži znát –: „A – h, bratře, to jsem dneska syt, do trávy semhle pojďme spat!“ 56