MONOLOG BLÁZNA.
Mask přesně tragických, po modě přibarvených
a sešklebených ďábelsky a vždycky světobolně, –
takových tedy hrůza mask na chůdách čistě sklených
mě přepadala napořád a přepadala volně.
Již nevím, mistři, opravdu, kolik as vynutila
obludných tedy hrůza mask slz ve zrakové důlky;
jen tolik vím, že tisíckrát mi docházela síla,
a srdce sládlo na hrušku a nohy schnuly v hůlky!
Ne, prosím vás, se nesmějte, to věru k smíchu není,
či myslíte, že peklem chci a kalafunou bavit
váš básnický a skvělý rod a proudem blábolení
to odpoledne mrzuté hanebně odeplavit? –
Mask přesně tragických, po modě přibarvených
a sešklebených ďábelsky a vždycky světobolně –
takových tedy hrůza mask na chůdách čistě sklených
mě přepadala napořád a přepadala volně...
Proč stmívá se ten vzadu pán, jenž chechtal se tak bystře?
A nad břichem se naklání? Zde nabízím svou sesli!
Vám nevolno snad, vzácný můj a milovaný mistře!
Či máte strach, by akcie vám rázem nepoklesly?!
22