Dva oltáře se pialy na Golgotě,
jichž obět vůni slala k nebes bráně
a meze kladla satanově zlotě.
Byl jedním oltářem kříž tvrdý Páně,
znak hanby, na němž za nepřátel shonu
Pán duši vypouštěl a klonil skráně.
Byl Otcův záměr splněn v tomto skonu,
smrt pro zmar hříchu uložená Synu
a věčný život mrtvých milionů.
A druhým oltářem vždy silné k činu,
ctné srdce bylo nejsvětější panny,
jež bol svůj nesla v obět Hospodinu.
Žár bolné lásky její požehnaný
vzplál při Kristově skonu prudkým vznětem
a divomocně sálal na vše strany.
A nelétla ni jiskra tuchy světem,
že porodila Maria v té době
a láskou mateřskou lne k novým dětem.
Máť bolestná, leč nepoddaná mdlobě,
ty obrodila lidstva na okrasu,
jež vytrh’ Ježíš pekla dávné zlobě.
V té chvíli vzruchu pod křížem a žasu
v saň strašnou změněn vyřítil se z pekla
lhář dušehubný, vládce lítých ďasů.
Jej štvala pýcha nesmírná a vzteklá
zrak popást na bolestech matky Boží,
že dosud boje s ním se neodřekla.
Byl jist, že nejen se jí nepodloží,
než ještě její hanbu užíravou
a hrozné muky úštipkami zmnoží.
Než mimoděk trh’ ještěrovou hlavou,
když utkvěl na ní jedovatým zrakem
a jitřiti chtěl bolest její dravou.
Máť Páně jevila se v lesku takém
a v takém svaté oběti své vděku,
že zdrcen byl té velikosti tlakem.
Ač utkával se s lidmi řadu věků,
však nepoznal tak velké vznešenosti,
by čelila jak tato jeho vzteku.
V tvář matky Páně znova hléd’ pln zlosti
a postřeh’, že jak šťastném po porodu
svit blaha s bolu stopou v ní se hostí.
Hned u ní pátral po zrozeném plodu
a chtivě žádal, by ten člověk nový
co nejdřív kořistí byl jeho svodů.
Vtom zočil div, jejž těžko líčit slovy.
Až po jilec meč vězel v hrudi její,
než z rány nelinul proud purpurový.
Snad v duši, vniknuv tam co nejhlouběji,
meč vypůsobil porod opravdivý,
jenž slávou předčí mezi věků ději.
V tom domyslu zloch důvtipný a lstivý
kol kříže znova jal se rozhlížeti,
by spatřil matky bolestné plod živý.
Tam vyčkávali Páně s kříže snětí
Jan, Maří Magdalena, muži, ženy
a k Marii se měli jako děti.
Byl zklamán ďábel záštím omámený;
již rozuměl, meč bolestný co značí,
a viděl příštích časů zřejmé změny.
Hle, nesčíslní kříže vyznavači
zvou Marii svou matkou v blahé pýše
a pohrdají jeho zlobou dračí.
Je svržen s urvaného trůnu výše;
Pán z mrtvých vstalý s matkou vládne světem
a svět je jedna mariánská říše. –
Byl ohromen té slavné říše vzkvětem
a tušil, trpkým pokořením zlícen,
že neuškodí mariánským dětem.
I padl rázem v temný pekla jícen.