NA GOLGOTĚ.

František Kyselý

NA GOLGOTĚ.
Dva oltáře se pialy na Golgotě, jichž obět vůni slala k nebes bráně a meze kladla satanově zlotě. Byl jedním oltářem kříž tvrdý Páně, znak hanby, na němž za nepřátel shonu Pán duši vypouštěl a klonil skráně. Byl Otcův záměr splněn v tomto skonu, smrt pro zmar hříchu uložená Synu a věčný život mrtvých milionů. A druhým oltářem vždy silné k činu, ctné srdce bylo nejsvětější panny, jež bol svůj nesla v obět Hospodinu. Žár bolné lásky její požehnaný vzplál při Kristově skonu prudkým vznětem a divomocně sálal na vše strany. A nelétla ni jiskajiskra tuchy světem, že porodila Maria v té době a láskou mateřskou lne k novým dětemdětem. Máť bolestná, leč nepoddaná mdlobě, ty obrodila lidstva na okrasu, jež vytrh’ Ježíš pekla dávné zlobě. V té chvíli vzruchu pod křížem a žasu v saň strašnou změněn vyřítil se z pekla lhář dušehubný, vládce lítých ďasů. 72 Jej štvala pýcha nesmírná a vzteklá zrak popást na bolestech matky Boží, že dosud boje s ním se neodřekla. Byl jist, že nejen se jí nepodloží, než ještě její hanbu užíravou a hrozné muky úštipkami zmnoží. Než mimoděk trh’ ještěrovou hlavou, když utkvěl na ní jedovatým zrakem a jitřiti chtěl bolest její dravou. Máť Páně jevila se v lesku takém a v takém svaté oběti své vděku, že zdrcen byl té velikosti tlakem. Ač utkával se s lidmi řadu věků, však nepoznal tak velké vznešenosti, by čelila jak tato jeho vzteku. V tvář matky Páně znova hléd’ pln zlosti a postřeh’, že jak šťastném po porodu svit blaha s bolu stopou v ní se hostí. Hned u ní pátral po zrozeném plodu a chtivě žádal, by ten člověk nový co nejdřív kořistí byl jeho svodů. Vtom zočil div, jejž těžko líčit slovy. Až po jilec meč vězel v hrudi její, než z rány nelinul proud purpurový. Snad v duši, vniknuv tam co nejhlouběji, meč vypůsobil porod opravdivý, jenž slávou předčí mezi věků ději. 73 V tom domyslu zloch důvtipný a lstivý kol kříže znova jal se rozhlížeti, by spatřil matky bolestné plod živý. Tam vyčkávali Páně s kříže snětí Jan, Maří Magdalena, muži, ženy a k Marii se měli jako děti. Byl zklamán ďábel záštím omámený; již rozuměl, meč bolestný co značí, a viděl příštích časů zřejmé změny. Hle, nesčíslní kříže vyznavači zvou Marii svou matkou v blahé pýše a pohrdají jeho zlobou dračí. Je svržen s urvaného trůnu výše; Pán z mrtvých vstalý s matkou vládne světem a svět je jedna mariánská říše. – Byl ohromen té slavné říše vzkvětem a tušil, trpkým pokořením zlícen, že neuškodí mariánským dětem. I padl rázem v temný pekla jícen. 74

Kniha Matka Boží (1927)
Autor František Kyselý