ROZDĚLENÍ APOŠTOLŮV.
Povstal v shromáždění Petr zadumaný:
„Pán nám kázal jíti na vše světa strany.
Nuže, vzhůru k těm, kdož mimo Jerusalem
strastně bředou bludů nepřebrodným kalem!“
Podle kynu shůry nejdřív určil sobě,
kde se dá v boj proti satanově zlobě.
Potom ustanovil druhům svým, kam který
půjde potírat blud světa tisícerý.
Jakubovi určil Jerusalem sídlem,
by tam církev mladou vlažil pravdy zřídlem.
Též tam zůstat kázal panickému Janu
a mít péči dále o Marii Pannu.
Posléz Marie, jež sboru obcovala,
vzprosil, by jim k dílu požehnání dala.
Pohlédla naň matka Páně udivena:
„Požehnání dáti má vám slabá žena?
Žehnat po výtce vám apoštolům sluší,
vám je dáno kněžství ku prospěchu duší.“
Odvětil jí Petr: „Je nám kněžství v podíl,
avšak od Pána, jenž z tebe se nám zrodil.
Tobě pak sám Pán dal právo nepopěrné
žehnat nám i celé jeho církvi věrné.“
91
Na ten výrok Petrův, jakobyjako by se sřekli,
apoštolé zbožně před Marii klekli.
Matka Páně vstavši tiše modlila se,
slza jako démant leskla se jí v řase.
Najednou tvář její zanícením vzplála.vzplála,
duší myšlenka jí kmitla nenadálá.
Apoštolům žehnat proti obyčeji
kříže znamením se jala ruka její.
Kříž, až dosud oznak potupy a bolu,
rázem pozbyl hrůzy v myslech apoštolů.
V duchu viděli jej jako spasnou metu
k nebi vyrostat a svítit všemu světu.
Rázná smělost k dílu z něho se jim lila
v srdce po obnově světa roztoužilá.
Marii pak Petr, se země když vstali,
vroucně pravil: „Dík měj, matko, neskonalý!
Požehnání kříže znamením nám dané
zjišťuje nám zdar a dobro svrchované.“
92