Pastoušek.

Pastoušek.
V utěšeném raním čase Felix hošík stádo pase. Zvonek s věže po okolí lahodně se rozhlaholí. Vesničany na mši volá, pastoušek mu neodolá. Rád by při mši toho rána uctil vroucně Krista Pána. V prostotě své na zem kleká, mluví k Bohu slova měkká: „Po mši toužím bez úkoje, pas tu zatím stádo moje.“ Čile vstane, rozběhne se, v kostelík jej touha nese. A že skot je osamělý, slétá s hůry anděl skvělý. 53 Pokyne jen snítkou svěží, celé stádo za ním běží. Kolem něho v pěkném ladě popásá se pohromadě. V kostelíku dokonána svatá obět Krista Pána. Hoch se vrací od oběti, anděl k nebes výši letí. [54]