POZDĚ.

František Soldan

Nesetkali jsme se, milá, dosti záhy, setkali jsme se až kdysi po letech, skřižovaly se nám trochu pozdě dráhy, vždyť teď máme v žití nejdivější spěch. Léta uplynula, co jsme nepoznali, že jsme vlastně povždy k sobě patřili, šli jsme nepoznáni za svým cílem v dáli klidíce, co věky pro nás nasily... Zaleskly se oči, srdce zabušilo, zavlhly nám oči touhou umdlené, bylo nám tak k pláči, až nám bylo milo, řekli jsme své „ano“, ač jsme chtěli „ne“. Dali jsme si ruce, které stisku ždály, řekli jsme si touhy staré jako svět, plakali jsme smíchem, slzou jsme se smáli, v radost ze setkání, tek’ žal z marných let.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

422. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CAUSERIE O SMRTI (Bohdan Kaminský)
  2. Památka. (Alois Škampa)
  3. V resignaci (Xaver Dvořák)
  4. Rozloučení. (Augustin Eugen Mužík)
  5. LISTY Z DENNÍKU. (Bohdan Kaminský)
  6. IV. My našli se... snad pozdě,... a přec nebi dík, (Jaroslav Vrchlický)
  7. ŠKODA A POZDĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Poutník (Otokar Fischer)
  9. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  10. UTAJENÉ SLZY. (František Soldan)