IBIS

Hermor Lilia

Kdybys letěl vesmírem co kerub, jehož peruť světlo předhání, spatřil bys v hustém černočernu svaté souhvězdí, jež zve se Ibis. Hoří a mlčí v nehybnosti své. Je Slunce matným okem, v šíji Merkur, křídly Mars a Venus, na obvodu hrudi mdlý Jupiter a v nohou skvoucí Saturn, Uran, Neptun. Ale v srdci dvojhvězda kolébavá Země-Luna. Šťastná Země, srdce Ibise, největší hvězdo svého souhvězdí, k mocné budoucnosti určená, ty sáláš nejsilnější zář, duchovní světlo jasně zelené, oblak slávy vědomý a širý, jenž hudbou bolestnou a sladkou hrá. Uvnitř kontur posvátného ptáka v meziplanetárních prázdnotách se houpou sféry duchu, mnohé ráje, v jejich středech stojí aioni, spasitelé svého lidstva z hlín. A nesmírné ty myriady duchů, zří jako mlhovinu kerub letící, z níž blaho pronikavé rozráží jeho řídký tvar jak vesmírový mráz.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

560. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NÁSTROJ HOŘÍCÍ. (František Taufer)
  2. PÍSEŇ (Růžena Jesenská)
  3. NOC SRPNOVÁ. (Hermor Lilia)
  4. III. Jak divuplná noc, jak velekrásná, (Rudolf Mayer)
  5. AVE, ANIMA (Otokar Fischer)
  6. POUTNICE (František Odvalil)
  7. SMRÁKÁNÍ. (Hermor Lilia)
  8. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  9. ROZESLÁNÍ UČENNÍKŮV. (František Taufer)
  10. SLUNCE. (Antonín Sova)