Účel života.
Narcis litoval vyznání Lamínina. Byl tu jen okamžitý požitek, kdy stala se mu matkou. Tehdy ji ovšem miloval více, než když se domníval, že září v jejich očích odlesk panenských červánků.
Ale její tvář, která líbala malé děcko, své děcko, přestala ho dráždit.
A Narcis ji miloval nyní stejně jako své chrty, jako své sladké koně s pohledy probouzejících se hyacinthů, jako své mámivé papirosy, jako drobné krajinky Japonek, zpívající o snivých jarech naivních srdcí.
ChtělaChtěla, aby ji miloval.
Nebude přece své požitky k vůli ní mařit.
Co je život, než pohlazení všech záhybů naší sensibilní duše.
Ah, život! Přál si život tančící v sladkých hájích něžných pohledů, kde by se vše třáslo v proudícím rhytmu líbajících svátečních písní v měkce dýchající vůni láskou omámených rájů. A proč ona chce, aby odešel z Arkadií štěstí?