PROSBA

Otakar Theer

PROSBA
Života nechť mého svíce v prudkém plamu zhasne! Černý zrak mé kouzelnice cynické a krásné nechť mne vede, svede, vznítí, zapálí a sžehne, za to –: noc s ní jednu býti, kadeře ty temné rukou hladit, v ústech drásat, v pokoji, kde vůní z mojí milé vzduch je nassát – zemříti chci u ní. Umné její rety žhavé bolest s políbením, drobné její ručky hravé touhu s rozechvěním smísit znají rozkoš s trýzní, peklo s nebem spojit; kdo se od ní napil, žízní, marně chtěj se skojit. V horečku jste proměnily život můj, vy oči. Prosím, hleďte na mne chvíli černých zpod obočí! 39