TOUHY MOJE...

František Hais

Touhy moje jako moře široké a nedozírné; duše moje kocábkou je vlnami se zmítající. Plachta bílá na stožáru vzedmuta je – moje víra – Což kdyby se – nedej Bože – silným větrem roztrhala? Pluji, pluji k břehům dálným, naděje mi lodivodem; utone-li – běda, běda, o skaliska roztříštím se. Dopluji-li šťastně k břehu, majákem když je mi láska? Však co, uhasne-li maják? – – Na moře se vrátím širé.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

19. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LXXX. Ať si jak chce moře zmítá (František Ladislav Čelakovský)
  2. VE VÝŠI. (Sigismund Bouška)
  3. V bouři života. (Ladislav Quis)
  4. MARNÉ ČEKÁNÍ. (Karel Sabina)
  5. Juž v tichých vodách pluji, (Xaver Dvořák)
  6. JAK LODI JSEM... (Karel Červinka)
  7. BOUŘE. (Svatopluk Čech)
  8. Přání a srdce. (Adolf Heyduk)
  9. Holubičko! (Xaver Dvořák)
  10. Na vodách neklidu... (Bohuslav Květ)