Píseň uklidnění.
Vezmeme-li to kriticky,
čas mění lidi a světy.
Býval prý kdysi tragický
ten národ z operetty.
Leč historismus přežilý
přítomnou radost hatí.
Postavme třeba mohyly,
nechme však zašlé spáti!
Dnes víme, že vše změněno.
V budoucnost zříme klidně.
Nes, osle, svoje břemeno,
a hýkej v slohu Vídně.
Je třeba změnit smutný kraj.
Rozvaha k tomu nutí.
Zazpívej, brachu, Baj kaj laj,
a spij se podle chuti.
Nech příliv moře zlehýnka
země Lotofágů rváti.
Ničím-li tobě vzpomínka,
nač vůbec vzpomínati?
Už leccos vzaly hlubiny.
Přeje si moře stravy.
Nač starati se o syny,
když tatík dnes se baví?
Říjen 1908.
40