***
Toť historie. Letíš. Planeš.
Vždy nové kouzlo dá ti den.
Čas takto mizí. Náhle vstaneš
o něco okraden –
A vidíš, udála se hravě
ta celá proměna.
Tvůj bujný úsměch, zmlklý právě,
z Čech vrací ozvěna –
Má nový úsměv nové jaro
a svoje reje provádí.
Však srdce tvé je náhle staro,
kdo připravil je o mládí?
Proč jiným pouze slunce svítí?
Kde mladé naděje?
Vše má svůj kaz, to stále zříti.
Lidé jak ideje!
Jdeš, jako jiní stokrát spěli.
Kam jdeme? Pod jarmo!
71
Ty dal jsi talent, život celý.
– Nadarmo!
Na bídu rodné země zvykáš,
na stíny, jež se navrací,
A teď už bez pathosu říkáš:
Hlupáci, bídáci –
Ty dal jsi talent, život celý.
Sen jakýs prokletý.
Líp bylo, když jsme pathos měli
před léty –
Toť historie. Cíl je v dáli.
Proč ještě touhy srdce má?
Za mladých dnů jsme o tom psali
leckteré tklivé poema.
72