Píseň Kopulentova.
Ve vzduchu cár ten ještě poletoval
dolů a nahoru.
Jsi jako vojín, který desertoval
od svého praporu.
Jdeš tiše. Vítr ještě trochu duje
mlčícím úhorem.
Cár v dáli ještě šerem poletuje.
Byl kdy tvým praporem?
Kde nepomohou slova ani činy,
každý se odvrátí.
Jsi vyhnanec, jejž štve kams do ciziny
podivné soustátí.
Bez víry kráčíš v bratří rodných zdatnostzdatnost,
v budoucí úrodu.
Nevěříš v možnou lidu samostatnost,
ni možnou svobodu.
Jdeš postavit se ve hluk křižovatky
národů všech a raç
statky všech říší tvými budou statky,
tvůj polí všech je klas.
88
Za každým světlem budeš moci jíti,
za každou pochodní.
Devisu vzal jsi pro své nové žití:
eklektik národní.
Improvisuješ starých kultur křehkost
s nuancí slovanskou.
Improvisuješ bujnou galskou lehkost
a tvrdost germánskou.
Blízka ti díla přerafinovaná
i primitivismy.
Ve hrdý spleen se vmýšlíš Angličana,
v španělské býčí hry...
Rus blouznivců ti podá typy ryzí
a nejsi u konce:
Amerikanismus ti není cizí,
ni čilost Japonce.
Statky všech říší tvými budou statky,
tvých polí všech je klas.
Tak stojíš zde v tom hluku křižovatky
národů všech a raç...
Ve vzduchu cár kdes ještě poletuje
dolů a nahoru.
Jsi jako voják, který desertuje
od svého praporu.
Tak volno je, tak svátečně ti v duši.
Tvůj úkol: dívat se.
A jenom časem zvuk tě z dálek ruší,
když troubí k attace.
89