Píseň rozpustilého školáka.

Viktor Dyk

Kout každý v světě má své dary, vždy důvod cenit vlastní krov. Jsme hrdi na svůj kostel starý a pak svůj velký na hřbitov. Návštěvu do kostela vedem’ hold vzdáti předkům povinný. Jich třenic býval kdysi středem a jsou to skoro dějiny. Na krchov jdeme po kostele, oslavit muže snaživé. Myslíme mnoho na zemřelé, myslíme málo na živé.

Patří do shluku

chyba, těžkost, nepravost, kryst, moudrý, bližní, užívat, činit, ctnost, příklad

971. báseň z celkových 1007

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 171. Vynálezy. (Jan Petr Jordan)
  2. 394. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  3. 593. Kopec tu stál jako praslovanský, (Jan Kollár)
  4. Pocta lidomilům. (Karel Alois Vinařický)
  5. Co bylo psáno na hrobě světem proběhlého a zkaženého rodáka na vesnickém hřbitově a vzbuzovalo pohoršení mnoha. (Viktor Dyk)
  6. S celou duší pěstuj krásoumu, (František Sušil)
  7. XXIV. Tak Pán na světě již oslavuje (František Jaroslav Kamenický)
  8. 345. Ač už dnů mi smutně proplakaných (Jan Kollár)
  9. XLI. Navrátiv se s cest svých blahodějně (František Jaroslav Kamenický)
  10. 56. Chvalořečnící starých časův. (František Zdobnický)