Podzim snílka.

Viktor Dyk

Podzim snílka.
Nade mnou hejna krákoravých vran, jimž otevřel jsem srdce dokořán. Je podzim; smutný čas je tuláku. Bez kvítí luh je, lesy bez ptáků. Po vsi však živo. Lidé veselí. Sklidili dobře. Znovu zaseli. Kol sousedů se plížím statků sám, k radosti cizí tiše přihledám, a spoustě černých, krákoravých vran jsem otevřel své srdce dokořán. 135