ODCHOD.

Roman Hašek

Až zajdu Tobě za řekou, až půjdu cestou dalekou, až vše mi zmizí, zrak Tvůj též, zda na mne někdy vzpomeneš? A půjdu světem, stále sám, do šeré dálky, v náruč tmám, kde rákosiny šelestí svou tesknou píseň o štěstí. A půjdu dál, dál v cizinu – Snad vrátím se, snad zahynu, snad ve vlhký kdes klesnu mech bez políbení na ústech... Snad bude louka jeden květ, snad budou kolem ptáci pět, snad – velké smutné oči Tvé mně budou svítit u rakve...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

103. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ráje vždy pocítím ozvěnu, (Josef Holý)
  2. Vzpomeň si... (Růžena Jesenská)
  3. Triumf. (Viktor Dyk)
  4. NA DNĚ. (Pavla Maternová)
  5. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)
  6. CO ŘÍČKA ZPÍVÁ. (Eliška Krásnohorská)
  7. Dohovor. (Josef Václav Frič)
  8. PROUD (František Odvalil)
  9. PÍSEŇ DUŠE. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V skalách. (Jan Červenka)