VE ZNAMENÍ PROROKŮ.

Roman Hašek

Je shnilého cos v dánském státě (ač dítě, že je v rozkvětu: To zní sic trochu nestydatě, však – slova vážných profétů!) Je shnilého cos v dánském státě a Hamlet dávno v hrobě tlí! Co zbývá? – Brodíme se v blátě se zbytkem smutných reflexí. Jdem stále – těžko říci: směle – a nečekáme Spasitele. Dav profétů hřmí v tónu suchém: „Je Krása všude, hledáš-li...“ Blahoslavení chudí duchem! To Bůh ví – my jí nenašli. To k smíchu skoro: Pojem Krásy! Učené these, protesty – hle, mistrům úsměv v tváři hrá si ve chvíli blahé siesty! A kolem civí množství němé – Jen vědět, Bože, oč se rveme! – Stát dánský zvolna, jistě hnije. Blouznivců rety blábolí: Nemravnost... Krása... Poesie! (Ty rány perem nebolí!) I Hamlet ztichl. Divy tvoří zlá pověst, jež jde dál a dál... Duch otce straší po nádvoří. – Zde vytlouci lze kapital!

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

131. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NEŘEKLA JEŠTĚ, CO CHTĚLA ŘÍCI (Viktor Dyk)
  2. Dávnému druhu. (Viktor Dyk)
  3. VELKÝ MÍR. (Antonín Macek)
  4. nic neumřelo (Stanislav Kostka Neumann)
  5. Jak vyslovit... (Jaroslav Vrchlický)
  6. PRALES. (Jan Opolský)
  7. JEDNO SLOVO (Antonín Sova)
  8. BEZDĚTNÍ (Beneš Grünwald)
  9. 2. Můj drahý hochu, vzdálen od nás (Josef Kuchař)
  10. PÍSEŇ O LIDSKÉ TOUZE. (Jaroslav Vrchlický)