SENTIMENTALNÍ ROMANCE.
Má Paní sladká mezi všemi,
mně zastesklo se k večeru
– suggesce hloupá; odpusťte mi!
po čase dobrých trouvèrů.
54
Ten stesk mi často hlavou letí
a duši zladí v tklivý tón – –
Což, přišel jsem Vám dneska pěti
s kytarou svojí pod balkon.
A na thema se ptáte, Paní?
Oh, růže dnes již nekvetou...
Chcete, o našem milování –
s pohrobní ovšem pietou? –
Byla jste mladá, svůdná, bílá.
Zas zřím Vás, líce rozhřaty...
Tak večer kdys jste zabloudila
do šeré mojí komnaty.
Snad flirt, snad vkus pro romantiku.romantiku,
ah, co! – já tehdy šťasten byl...
Pro těch několik okamžiků
už dávno jsem Vám odpustil!
Ta bílá ňadra..! Víte, Paní?!
Proč náhle jste se zarděla?
Ba, vzpomínce se těžko brání,
vše nelze smazat docela.
A Vaše vina, za své rýmy
že ubohý dnes klidím vděk,
že mezi lidmi moralními
není, kdo by mně „Bratře“ řek’...
55
– Pak bylo jasno: Stát už hnije...
Já trpěl v masce Hamleta –
Vy, moderní má Ofelie,
jste na výboj šla do světa.
Tu bolest sotva kdo dnes tuší,
tne sny soustrasti nesnesou –
Já unik’ s ochořelou duší
Vy stala jste se maîtressou!
Dnes patříte už – nevím komu,
(upřímní buďme, bez frazí!)
Je pozdě. Pán se vrací domů –
a smutný trouvèr odchází...
56