V DNECH LISTOPADU.

Roman Hašek

V DNECH LISTOPADU.
Lenivým tempem plynou dni a chvíle, které nehřejí. Svist větru ostře v sluch mi zní. Jdu roztesknit se v aleji. 63 V alejích smutno. V duši chlad. Divoké touhy letí plání. Stesk naříkavý v srdce pad’: – Slunečné dny... a milování... Tu ironii těžko nést v sychravé mlhy listopadu. Jdou smutkem opuštěných cest mdlé sny o záporu a kladu. 64