1-1
V posledním pekle, kořist utrpení,
1-2
jež také třtinu časem zocelí,
1-3
dnem oslepeni, nocí pokořeni:
1-4
tak do věčnosti trpí zbabělí.
2-1
Uhýbá ještě nejisté jich oko,
2-2
rty váhavě se chvějí bázlivé.
2-3
– – A dál tu trpí; ač jsou přehluboko,
2-4
šum pohrom všech tu slyší nejdříve.
3-1
A pak to sviští jako rána biče,
3-2
Žeň tragickou svou mdlobou zaseli.
3-3
Had u jich prsou vždy se zvedá syče,
3-4
by uštkl svým „Zbabělí! Zbabělí!“
4-1
A oni v studu svoji hlavu sklání.
4-2
Jsou v posměch peklu, které trpěli.
4-3
Had u jich prsou syčí bez ustání:
4-4
Zbabělí! Třikrát zbabělí!
5-1
Kdo couvli malodušni, bez odvahy,
5-2
jež plachá bázeň zchvátila jak mor,
5-3
kdo zalekáni před volnými svahy
5-4
svrženi byli s nebetyčných hor,
6-1
kdo složili své ruce v malomoci,
6-2
by sekeru jim v hrdlo vložil kat,
6-3
jsou v posměch dni a k povržení noci.
6-4
Vteřiny pálí. Přestaňte už lkát!
7-1
A nelitujte! Trest to za jich vinu.
7-2
Svým pravnukům svit slunce zastřeli.
7-3
Vložili hanbu v nitra svojich synů.
7-4
Zbabělí! Třikrát zbabělí!
8-1
Čekali jiní, že se vrátí chvíle,
8-2
již propásli v své bázně závrati.
8-3
Horečná lítost hledá zašlé cíle.
8-4
Nadarmo. Zašlo. Už se nevrátí – –
9-1
Nepřijde chvíle, kdy se třásly ruce,
9-2
když kázala čin doba pohnutá.
9-3
Horečná lítost vzpomíná teď v muce.
9-4
Čekejte! Darmo! To je pokuta!
10-1
Jich nelitujte šíleného hoře.
10-2
Svým pravnukům svit slunce zastřeli.
10-3
Váhání jejich rozlito jak moře.
10-4
Zbabělí! Třikrát zbabělí!
11-1
Kdo váhali svých otců hanbu mstíti,
11-2
jho nesli dál a beze studu už,
11-3
kdo učili své děti vrahy ctíti
11-4
(zem’ s miliony, kde nežije muž!),
12-1
kdo sčítali a počítali plaše,
12-2
zakřikli ruku, která chtěla bít:
12-3
prokleté třikrát zbabělosti vaše!
12-4
Vteřina žádná neposkytni klid!
13-1
Nechť noha pána šlape vaši šíji,
13-2
nechť plivnutím on ráčí poctít tvář!
13-3
Kdož z tragedií přešli v komedii:
13-4
Odhoďte lhavou svoji svatozář!
14-1
A vaší žízni nenapadni rosy,
14-2
pot hrůzy pijte svojem na čele.
14-3
Buď kletá země, zbabělce jež nosí,
14-4
a matka, která rodí zbabělé!
15-1
Než zbabělci svou bídu maskovali
15-2
přílivem hladkých, pěkně znících slov,
15-3
filosofovat zdárně počínali,
15-4
odívat květy pěknými svůj rov –
16-1
Tisíci hesly kryli svoji bídu
16-2
a věty jsou, jež k spánku konejší.
16-3
Tisíci hesly lichotili lidu.
16-4
Oh! Zbabělci! Byl jimi bídnější!
17-1
Sugesce jejich hanbu cítit brání.
17-2
A pro posměch stud byl jim staletý.
17-3
Had u jich prsou syčí bez ustání:
17-4
Kdo snížil lid svůj, budiž prokletý!
18-1
Tak daleko šla zbabělost jich marná,
18-2
tak ničemně se zvrhl jejich cit:
18-3
když kácela se jejich robotárna,
18-4
zdi snažili se její zachytit – –
19-1
Oh, slabé jejich ruce nezadrží,
19-2
co rozdrtiti chvíle přichvátá.
19-3
Děcko chce příval zadržeti strží
19-4
a blázen cestu, jíž jde odplata.
20-1
Sem nepřiletí míru holubička,
20-2
sem nepřinese svěží ratolest.
20-3
Je v noci slyšet v rozvalinách sýčka.
20-4
Chcete-li, plačte; všechno marno jest.
21-1
Zlověstný vítr po doubravě hučí.
21-2
Prach zvedá se, jenž v oči vletí ti.
21-3
– – Buď kletý kat, jenž oběť svoji mučí,
21-4
a třikrát klet, kdo dá se mučiti! – –