ZBABĚLÍ

Viktor Dyk

1-1 V posledním pekle, kořist utrpení, 1-2 jež také třtinu časem zocelí, 1-3 dnem oslepeni, nocí pokořeni: 1-4 tak do věčnosti trpí zbabělí. 2-1 Uhýbá ještě nejisté jich oko, 2-2 rty váhavě se chvějí bázlivé. 2-3 – – A dál tu trpí; jsou přehluboko, 2-4 šum pohrom všech tu slyší nejdříve. 3-1 A pak to sviští jako rána biče, 3-2 Žeň tragickou svou mdlobou zaseli. 3-3 Had u jich prsou vždy se zvedá syče, 3-4 by uštkl svýmZbabělí! Zbabělí!“ 4-1 A oni v studu svoji hlavu sklání. 4-2 Jsou v posměch peklu, které trpěli. 4-3 Had u jich prsou syčí bez ustání: 4-4 Zbabělí! Třikrát zbabělí! 5-1 Kdo couvli malodušni, bez odvahy, 5-2 jež plachá bázeň zchvátila jak mor, 5-3 kdo zalekáni před volnými svahy 5-4 svrženi byli s nebetyčných hor, 6-1 kdo složili své ruce v malomoci, 6-2 by sekeru jim v hrdlo vložil kat, 6-3 jsou v posměch dni a k povržení noci. 6-4 Vteřiny pálí. Přestaňte lkát! 7-1 A nelitujte! Trest to za jich vinu. 7-2 Svým pravnukům svit slunce zastřeli. 7-3 Vložili hanbu v nitra svojich synů. 7-4 Zbabělí! Třikrát zbabělí! 8-1 Čekali jiní, že se vrátí chvíle, 8-2 již propásli v své bázně závrati. 8-3 Horečná lítost hledá zašlé cíle. 8-4 Nadarmo. Zašlo. se nevrátí – – 9-1 Nepřijde chvíle, kdy se třásly ruce, 9-2 když kázala čin doba pohnutá. 9-3 Horečná lítost vzpomíná teď v muce. 9-4 Čekejte! Darmo! To je pokuta! 10-1 Jich nelitujte šíleného hoře. 10-2 Svým pravnukům svit slunce zastřeli. 10-3 Váhání jejich rozlito jak moře. 10-4 Zbabělí! Třikrát zbabělí! 11-1 Kdo váhali svých otců hanbu mstíti, 11-2 jho nesli dál a beze studu , 11-3 kdo učili své děti vrahy ctíti 11-4 (zems miliony, kde nežije muž!), 12-1 kdo sčítali a počítali plaše, 12-2 zakřikli ruku, která chtěla bít: 12-3 prokleté třikrát zbabělosti vaše! 12-4 Vteřina žádná neposkytni klid! 13-1 Nechť noha pána šlape vaši šíji, 13-2 nechť plivnutím on ráčí poctít tvář! 13-3 Kdož z tragedií přešli v komedii: 13-4 Odhoďte lhavou svoji svatozář! 14-1 A vaší žízni nenapadni rosy, 14-2 pot hrůzy pijte svojem na čele. 14-3 Buď kletá země, zbabělce jež nosí, 14-4 a matka, která rodí zbabělé! 15-1 Než zbabělci svou bídu maskovali 15-2 přílivem hladkých, pěkně znících slov, 15-3 filosofovat zdárně počínali, 15-4 odívat květy pěknými svůj rov 16-1 Tisíci hesly kryli svoji bídu 16-2 a věty jsou, jež k spánku konejší. 16-3 Tisíci hesly lichotili lidu. 16-4 Oh! Zbabělci! Byl jimi bídnější! 17-1 Sugesce jejich hanbu cítit brání. 17-2 A pro posměch stud byl jim staletý. 17-3 Had u jich prsou syčí bez ustání: 17-4 Kdo snížil lid svůj, budiž prokletý! 18-1 Tak daleko šla zbabělost jich marná, 18-2 tak ničemně se zvrhl jejich cit: 18-3 když kácela se jejich robotárna, 18-4 zdi snažili se její zachytit – – 19-1 Oh, slabé jejich ruce nezadrží, 19-2 co rozdrtiti chvíle přichvátá. 19-3 Děcko chce příval zadržeti strží 19-4 a blázen cestu, jíž jde odplata. 20-1 Sem nepřiletí míru holubička, 20-2 sem nepřinese svěží ratolest. 20-3 Je v noci slyšet v rozvalinách sýčka. 20-4 Chcete-li, plačte; všechno marno jest. 21-1 Zlověstný vítr po doubravě hučí. 21-2 Prach zvedá se, jenž v oči vletí ti. 21-3 – – Buď kletý kat, jenž oběť svoji mučí, 21-4 a třikrát klet, kdo se mučiti! – –