MÍNĚNÍ DĚDEČKOVO

MÍNĚNÍ DĚDEČKOVO
Pole je pusté, pole je holé. A nad ním krouží havrani. Tam pod Ruzyní v skrytém dole, tam tábořili cikáni. Zlodějská rota, Jakub reptá na zhaslý oheň hledící. Dědeček Tomšů jen se zeptá: K čemu jsou u nás četníci? Jakub se čertí: Chlapi čistí, hrát, žebrat, jen se toulati. A Tomšů dodá se závistí: „A daně k tomu neplatí.“ „Bez cíle takto chodit světem, to moh’ by leckdo dopřát si!“ Dí Tomšů: „To se líbí dětem; však starým pro zlost tuláci!“ „Je pravda, doma dřít se nutno. Vděk obce platen nemnoho.“ Dí Tomšů: „Je tu často smutno, Dřeš se a nevíš pro koho!“ 157 „Cikáni než my na tom lépe, rodí se s prsty dlouhými.“ Dědeček zimou jen se klepe. Zří – v zlobě? v touze? – za nimi. 158