Švec Prokop býval v Altdorfu
za mladých svojích let.
A proto k svému okolí
je chladný jako led.
Vzpomínkou ještě zalétá
do uplynulých chvil.
A tak si vždycky notuje,
když trochu více pil:
„Ah, na Altdorf já vzpomínám,
tam všecko krásné jest.
Tam do Altdorfu vrátit se
a v Altdorfu tam ztratit se,
to chtěl bych, na mou čest!“
Ostatní z naší vesnice
nebyli za humny.
Než imponují velice
ty Prokopovy sny.
Tož maličká je dědina
a tísní náhle strop.
Když pili, zníti počíná
ten hymnus lepších dob:
„Ah, na Altdorf já vzpomínám,
tam všecko krásné jest.
Tam do Altdorfu vrátit se
a v Altdorfu tam ztratit se,
to chtěl bych, na mou čest!“
Mne nepřekvapí ledacos,
člověk se ostřílí.
Od včíra Černá prince má.
Jdu ptát se: Zdrávi-li?
Z kolébky píseň zněla sem
lehýnko, lehýnko.
A poslouchal jsem s úžasem,
jak pělo miminko:
„Ah, na Altdorf já vzpomínám,
tam všecko krásné jest.
Tam do Altdorfu vrátit se
a v Altdorfu tam ztratit se,
to chtěl bych, na mou čest!“