BEZ VŮNÍ, MDLOB – – –

Viktor Dyk

BEZ VŮNÍ, MDLOB – – –
Tam rostou stromy, kam jich vsazen kořen. Dá šťávu zem’, jež stále živí je. Pro žhavé barvy jihu nejsem stvořen, pro severu jen přísné linie. Smích, který zní, tak lehkovážný není. Sen, který sníme, bývá těžký všem. Já zrozen jsem pro balad roztesknění, pro zemi krytou bílým příkrovem. Bez vůní, mdlob, bez opojivé moci jde soumrak k nám, když táhne k večeru. Jsem pro strašidla zrozen chladných nocí, jsem pro vichřice zrozen severu – – 215