BEZ VŮNÍ, MDLOB – – –

Viktor Dyk

Tam rostou stromy, kam jich vsazen kořen. Dá šťávu zem’, jež stále živí je. Pro žhavé barvy jihu nejsem stvořen, pro severu jen přísné linie. Smích, který zní, tak lehkovážný není. Sen, který sníme, bývá těžký všem. Já zrozen jsem pro balad roztesknění, pro zemi krytou bílým příkrovem. Bez vůní, mdlob, bez opojivé moci jde soumrak k nám, když táhne k večeru. Jsem pro strašidla zrozen chladných nocí, jsem pro vichřice zrozen severu – –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

286. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. STROM (Otokar Fischer)
  2. JARNÍ. (Antonín Klášterský)
  3. Duma listopadová. II. (Adolf Heyduk)
  4. SVÉ ŽENĚ. (Bohuslav Květ)
  5. *** (Viktor Dyk)
  6. KONCEM DUBNA. (Antonín Klášterský)
  7. JARNÍ ROZKYPŘENÍ. (Karel Červinka)
  8. KVĚT A PLOD (Jaroslav Vrchlický)
  9. Prolog. (Antonín Sova)
  10. S NOVÝM JAREM. (Antonín Klášterský)