Duma listopadová. II.

Adolf Heyduk

Padá stromu listí, padá na vřesitý mech; čas to velí, čas to žádá, marný vzdech; nemůže přec jinak býti, než chce tvorstva duch, zhynout musí, má-li žíti věčný proměn ruch! Padá listí stromu mdlého, rozpadne se v prach, zimní bouře roznese ho po nivách; smete vše, ba její síla roznese i náš; co ti země zapůjčila, zase zpět jí dáš. Nežel! což ti z květů deště nesprch’ lístek též? nebyl’s šťasten? Nuž, proč ještě žaluješ? Nech tu bouři, ať se honí světem dál a dál, jeden lístek také voní, na květu-li stál. Zavři ho jen v duše knize, tam ať sní svůj sen, věř, že budeš v žalu tíže spokojen! Nač stolisté růže vůni mít chceš, světa host? Jeden lístek v ňader tůni svěží mít, je dost! –

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

582. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KVĚT A PLOD (Jaroslav Vrchlický)
  2. Sonet – epilog. (Josef Svatopluk Machar)
  3. POOTAVSKÝ SLAVÍK. (Antonín Klášterský)
  4. V časném jaře. (Bohuslav Květ)
  5. Prolog. (Antonín Sova)
  6. BEZ VŮNÍ, MDLOB – – – (Viktor Dyk)
  7. Palma hustou korunu svou kloní, ( H. Uden)
  8. I. „Jenž z mrtvých vstáti ráčil.“ (Xaver Dvořák)
  9. Zimní jitro. (Eliška Krásnohorská)
  10. 33. Již se zimní noci krátí, (Josef Kuchař)