A každý bol, jenž na cestě tě stihne,
je předurčen už dávno osudy.
Je úkol obra, břemeno že zdvihne.
Horníku, buš jen do rudy!
Jsi dílo žití. Příjemné to věru.
PÍ jiní více unesli.
Chybělo cosi tvému charakteru.
Maličkost. Osud dokreslí.
Smrt stvořena je k čistotě tvých tónů
a proto tobě vzala Ithaka.
Bez věčného a nervosního shonu
čím bývalo by dílo Balzaca?
Tomu-li tak, jdi bez váhání, brachu.
Tvoř. Klam se. Chybuj. Všechno po chuti.
Jdi pouze zvědav, ale beze strachu;
tragiku tedy život vynutí?
Otevři oči; nechať všemu čelí.
Otevři srdce; čekej na chvíle.
Než spadne příkrov nad mrtvými těly,
dnů příštích ještě stopuj défilé:
Dny tragické, kdy kolo žití láme,
tvé srdce kdy tvůj rozum potírá.
Dny tragické, kdy smrt my zavoláme.
Ó, nevolej! Snad zle se umírá!
Dny naděje. Děs potopy ti mění
let holubice v náhlou lahodu.
Tvůj dům je stržen, drahých tvých už není.
Než ty čníš ještě trochu nad vodu.
Dny zrazené: dnes není jako včera.
A zmrzí bůh, jenž bohem druhý den,
kde věřilo se, chladná nedůvěra.
Buď okradl jsi – neb jsi okraden.
Dny optimismu: nad včerejší vinou
čin dobrý, který láká nadšení:
Jediný úsměv zemi nehostinnou
v ráj dokonalý tobě promění.
Dny energie: hledíš na úlohu.
Stvoření je tvá snaha jediná.
Dnů sedm k tomu postačilo bohu.
A tobě stačí jedna vteřina.
Dny nejistoty. Cítíš náhle půdu
pod krokem tvým se bortící.
Nečekej, pravím, příliš od osudu:
Poslední, moře, zdravici!