ŽNEČKA

Jaroslav Durych

ŽNEČKA
Za svítání v Boží dlani hvězda usíná, ranní rosou spěchá s kosou bosá dívčina. Písní o ní žito zvoní, slzičky se rdí, zasměje se žluna v lese, až ji uvidí. Z květů tichá vůně dýchá tajnou milostí, duha svítí, kdo ji chytí v její radosti? To se dívá radost živá z luk i ze žita, 40 za skřivánčí písně tančí rosou umyta? Studánka se v dětské kráse pod jeřabinou na setkání těší ranní s bosou dívčinou. Panenko má, což jsi doma džbánek nechala? Jak se celá uzarděla, než se usmála: Z vody jasné štěstí krásné v dlaních růžových podala mi s pomněnkami zlatých očí svých. 41

Kniha Osamělé květy (1993)
Autor Jaroslav Durych