NA MNE JSI SE NEUSMÁLA

NA MNE JSI SE NEUSMÁLA
Na mne jsi se neusmála, nedala jsi, jenom brala, chléb můj psům jsi podávala. A já viděl jenom zdáli, jak z tvých očí hvězdy plály, jak tvé kroky čarovaly. A když v koutě, potmě, v tichu, vzpomínaje na tvou pýchu, skládal jsem zpěv tvého smíchu, dala jsi mne z ticha hnáti, slyšelas mé děti štkáti, oh, ty krásná, svatá máti! Šíré pole, smutné pole, velký, nepřikrytý stole, lože chudých, lože holé, dost máš bláta na přikrytí pro srdce, jež musíš vzíti, aby tobě rostlo kvítí! 57 Mnoho bláta třeba nésti pro podivné, vzácné štěstí, budou z něho růže kvésti. Ale bláto není moje, a ty růže – budou tvoje! 58